Jeden z velice nestravitelných aspektů USA je pro mě to, jak se děti, ale i dospělí, na veřejnosti chovají. A jak jsou přesvědčení, že mají plné právo chovat se jako neandrtálci a že jim nikdo na to nesmí nic říci.
Jednou jsme s mojí sestrou probíraly, jak jsme se musely v USA učit, že víceméně musíme držet hubu, když něčí dítě leze v restauraci, kde my se snažíme v klidu jíst, po stolech a hraje si na kovboje. Protože Američani jsou velice hrdí na své rodičovské schopnosti a nikdo jim do toho nesmí kecat. A navíc, americká svoboda je přeci, že já si mohu dělat, co chci, bez ohledu na to, jestli tím někoho vyrušuji nebo ne, že?
Takže matka vezme své půlroční dítě do kina, kde ono samozřejmě bude brečet, protože to kino je na něj moc hlasité, jeho ten film nezajímá, ale máti chce vidět film a ať se jde každý vycpat, jestli jim to vadí. A pokud jí něco řeknete, tak Vás pošle do prdele ("Fuck you, mind your own business!" je běžná odpověď). Nebo běžte večer kolem desáté nakupovat do supermarketu a je to tam jako chorus uřvaných dětí. Většina matek ukřičené dítě z obchodu neodstraní, ale nechá ho řvát, a po čase se na něj rozčílí a s vyspělostí osmiletého dítěte mu řekne: "Jestli nepřestaneš, tak se přestanu kontrolovat!" A po půl minutě se kontrolovat opravdu přestane a přede všemi svému dítěti nařeže, ačkoliv je to zde samozřejmě protizákonné. Ale nedej Bože, abyste té matce řekli, aby se uklidnila. Tu chybu občas udělám, a dnes jsem to pěkně slízla.
Totiž, byla jsem v sekáči. Jedno dítě tam křičelo a běhalo a babička na něj začala řvát a mlátit ho. Tak jsem jí řekla, ať se zklidní a vezme to dítě ven, že nemám náladu se dívat, jak ho přede mnou tříská. Že jako zákazník mám právo na klidný nákup. Jejej, to byla mela. Že ať se starám o sebe, ať ji nekecám do toho, jak svého vnuka vychovává atd. Prodavačky mi říkaly, ať to nechám plavat, ať se nerozčiluji. Já jim řekla, že bych od nich očekávala, že tu paní usměrní, ať si jde to dítě mlátit na záchod nebo ven, ale ne v obchodě před zákazníky. Takže nakonec já byla ta špatná. Ale paradoxem je, že ty prodavačky a další zákazníci byly na mé straně a pár mi jich to potom řeklo. Jenže všichni se báli cokoliv říci před tou paní. Prostě držet hubu. Když Vám něco vadí, tak se otočte a dívejte se jinam nebo odejděte. Ale konfrontace není na místě. Jednou jsem řekla v obchodě malé holce, aby nekopala svou těhotnou maminku. "Fuck you, mind your own business!" znělo od její černé maminky. A až její dcera vezme to miminko a třískne s ním o zem, tak stát bude z našich daní platit nemocenské výdaje a invalidní důchod pro něj, ale matka se bude divit, jak se to jen mohlo stát. Dělá se mi z toho blbě...
Samozřejmě nemůžeme ani zapomínat, že dospělí nemají žádné zábrany jak na veřejnosti vypadat či se chovat. Lidé, co mluví příliš hlasitě do mobilů, jsou zde normou. Občas si před Vámi stříhají kleštičkama nehty. A co teprve jak se oblékají. Zajděte si do Walmartu a možná se i rozpláčete nad nízkostí lidského ducha. Ono dívat se na dvěstěkilovou ženskou v legínách, jak jí to sádlo přetéká všem na očích, to se člověku chce zvracet. Pak kolem Vás projde další ženská v pyžamu a bačkorkách a to se lehce usmějete. Pak vidíte pana transvestitu, bohužel nevkusného, a završí to stopadesátikilová dáma s tričkem na ramínkách, takže její sádlo na zádech vypadá jako kozy, oficiálně se tomu zde říká zadní kozy (back boobs). A vy se snažíte opět nezvracet, a tak se radši smějete, ale po odchodu z obchodu na Vás padne lehká depka. Tak tohle že je ten nejmocnější země na světě?
Žádné komentáře:
Okomentovat