Taková mocná země, ale důslednost zde neočekávejte

Jeden z obrovských amerických paradoxů je tento: na jednu stranu Vy nesmíte způsobit, aby se ten druhý cítil nepříjemně, na druhou stranu druzí mohou způsobovat, abyste se Vy nepříjemně cítili. Jenže to v cestovních přírůčkách nepíšou, a tak Vám ušetřím léta hledání, a vysvětlím Vám to. Škoda, že mi to někdo nevysvětlil před deseti lety...

Aby bylo jasno: jeden z největších hříchů proti Američanovi je způsobit, aby se cítit nepříjemně, nepohodlně či trapně. Anglický výraz pro to je "to feel uncomfortable" a "make somebody uncomfortable". Pro nás je komfortní čili pohodlná pohovka, ale city ne. Cítíme se příjemně ve společnosti přátel či když sedíme na velkém kopci a obdivujeme okolí. Ale v USA se cítit "comfortable" je moc důležité. To je pravidlo číslo jedna.

Takže, když chcete otevřít ten svůj zobák, musíte Vaše myšlenky nejdřív tvrdě přefiltrovat. To sítko má velmi drobné otvory, hned tak něco se přes něj nemá dostat. Pravdivá slova, pokud by mohla zranit, i kdyby toho druhého mohla zachránit, zůstávají v cedníku. Neupřímná pochvala projde. Usměrnění divokého dítěte na veřejnosti se neprocedí. Prostě mazat lidem med kolem huby, usmívat se, odpovídat na otázku "Jak se máš?" pouze nadšeně, že je vše skvělý, ona ta otázka je stejně jen pozdravem, slušností bez jakékoliv hloubky. Takže co se týče slov, nikdy nesmíte způsobit, aby se druhý cítil blbě.

Z toho byste předpokládali, že druzí se taky budou snažit chovat tak, abyste se necítili nepříjemně. A zde my Češi jsme plně šokováni. V kategorii skutků to totiž vůbec neplatí. V tu chvíli se uplatňuje pravidlo "po nás potopa" a "jestli vám to vadí, tak se běžte vycpat". Anglicky "fuck off" a "mind your business", volně přeloženo. V obchodě jsou uřvané děti, v restauraci si slečna povídá s druhou na plné pecky, miminko brečí v kině, soused si ve tři v noci pouští hudbu na plné pecky, kluk má ten svůj rap v autě naplno. Prostě mentalita, že oni mají právo si do toho kina, restaurace či obchodu zajít bez ohledu na to, jestli ten prožitek naprosto zničí pro toho druhého. A poslouchat svou hudbu, i když byste raději spali, nebo i když Vám odcházejí ušní bubínky. A samozřejmě že Vy se nemůžete ozvat, jelikož se uplatňuje hned to první pravidlo tomu druhému neznepříjemnit city. Slyšíte mě, jak v obrovské frustraci křičím přes oceán?

Samozřejmě, že pokud někomu něco řeknete, tak oni Vám hned vynadají a to pěkně tvrdě a sprostě, i když Vy jste byl slušný. Když se na člověka sneslo už pár takových hulvátských slovních spršek, tak ten človíček začne pravidlo číslo jedna uplatňovat daleko častěji, téměř pořád. A americká společnost tak zabřehá do toho svého společenského hnoje čím dál víc. Proto taky jsou zde zbraně tak populární, proto má USA z celého světa nejvíce procento populace ve vězeních. Když si každý může dělat co chce, ale nic se mu nemůže říci, a to vše od útlého dětství, ono se to časem přeci jen někde ukáže.

Taková mocná země, ale vychované děti či dospělé na veřejnosti moc neočekávejte

Jeden z velice nestravitelných aspektů USA je pro mě to, jak se děti, ale i dospělí, na veřejnosti chovají. A jak jsou přesvědčení, že mají plné právo chovat se jako neandrtálci a že jim nikdo na to nesmí nic říci.

Jednou jsme s mojí sestrou probíraly, jak jsme se musely v USA učit, že víceméně musíme držet hubu, když něčí dítě leze v restauraci, kde my se snažíme v klidu jíst, po stolech a hraje si na kovboje. Protože Američani jsou velice hrdí na své rodičovské schopnosti a nikdo jim do toho nesmí kecat. A navíc, americká svoboda je přeci, že já si mohu dělat, co chci, bez ohledu na to, jestli tím někoho vyrušuji nebo ne, že?

Takže matka vezme své půlroční dítě do kina, kde ono samozřejmě bude brečet, protože to kino je na něj moc hlasité, jeho ten film nezajímá, ale máti chce vidět film a ať se jde každý vycpat, jestli jim to vadí. A pokud jí něco řeknete, tak Vás pošle do prdele ("Fuck you, mind your own business!" je běžná odpověď). Nebo běžte večer kolem desáté nakupovat do supermarketu a je to tam jako chorus uřvaných dětí. Většina matek ukřičené dítě z obchodu neodstraní, ale nechá ho řvát, a po čase se na něj rozčílí a s vyspělostí osmiletého dítěte mu řekne: "Jestli nepřestaneš, tak se přestanu kontrolovat!" A po půl minutě se kontrolovat opravdu přestane a přede všemi svému dítěti nařeže, ačkoliv je to zde samozřejmě protizákonné. Ale nedej Bože, abyste té matce řekli, aby se uklidnila. Tu chybu občas udělám, a dnes jsem to pěkně slízla.

Totiž, byla jsem v sekáči. Jedno dítě tam křičelo a běhalo a babička na něj začala řvát a mlátit ho. Tak jsem jí řekla, ať se zklidní a vezme to dítě ven, že nemám náladu se dívat, jak ho přede mnou tříská. Že jako zákazník mám právo na klidný nákup. Jejej, to byla mela. Že ať se starám o sebe, ať ji nekecám do toho, jak svého vnuka vychovává atd. Prodavačky mi říkaly, ať to nechám plavat, ať se nerozčiluji. Já jim řekla, že bych od nich očekávala, že tu paní usměrní, ať si jde to dítě mlátit na záchod nebo ven, ale ne v obchodě před zákazníky. Takže nakonec já byla ta špatná. Ale paradoxem je, že ty prodavačky a další zákazníci byly na mé straně a pár mi jich to potom řeklo. Jenže všichni se báli cokoliv říci před tou paní. Prostě držet hubu. Když Vám něco vadí, tak se otočte a dívejte se jinam nebo odejděte. Ale konfrontace není na místě. Jednou jsem řekla v obchodě malé holce, aby nekopala svou těhotnou maminku. "Fuck you, mind your own business!" znělo od její černé maminky. A až její dcera vezme to miminko a třískne s ním o zem, tak stát bude z našich daní platit nemocenské výdaje a invalidní důchod pro něj, ale matka se bude divit, jak se to jen mohlo stát. Dělá se mi z toho blbě...

Samozřejmě nemůžeme ani zapomínat, že dospělí nemají žádné zábrany jak na veřejnosti vypadat či se chovat. Lidé, co mluví příliš hlasitě do mobilů, jsou zde normou. Občas si před Vámi stříhají kleštičkama nehty. A co teprve jak se oblékají. Zajděte si do Walmartu a možná se i rozpláčete nad nízkostí lidského ducha. Ono dívat se na dvěstěkilovou ženskou v legínách, jak jí to sádlo přetéká všem na očích, to se člověku chce zvracet. Pak kolem Vás projde další ženská v pyžamu a bačkorkách a to se lehce usmějete. Pak vidíte pana transvestitu, bohužel nevkusného, a završí to stopadesátikilová dáma s tričkem na ramínkách, takže její sádlo na zádech vypadá jako kozy, oficiálně se tomu zde říká zadní kozy (back boobs). A vy se snažíte opět nezvracet, a tak se radši smějete, ale po odchodu z obchodu na Vás padne lehká depka. Tak tohle že je ten nejmocnější země na světě?