Moje angličtina ujde - na moje poměry. Přeci jen jsem měla anglinu pouze dva roky a to na jazykovce. Tu vynechám člen neurčitý, občas překroutím slovosled. Na americké poměry je ale moje angličtina skvělá. Můj pravopis je skvělý. Což o něčem vypovídá.
Pamatujete si, jak do nás na škole bušili: I don't, you don't, he doesn't? "Nikdy nesmíte říci: he don't. Nikdy!" Zlatí učitelé. Jen kdyby ale slyšeli Amíky, tak by je trefil šlak. Když jsem poprvé zavítala do Mississippi na jihu USA, tak jsem pochopila, že tam jsou přijatelné dva tvary: "he don't" a "he dudn't". He doesn't tam člověk slyší sporadicky.
Další poučku, co nám naši učitelé vštěpovali, bylo nepoužívat náš český dvojitý či trojitý negativ. "He doesn't have any money". Jací to idealisté byli naši učitelé. "He ain't got no money". Poněkud vzdělaněji: "He don't have no money."
Znám několik postarších dam, co vždy říkají: "I says." To mi dost drásá uši. Netuším, kde to pobraly.
Další velmi zajímavý aspekt angličtiny je pravý význam určitých výrazů. Tak například "See you later, we'll do lunch soon" (brzy naviděnou, zajdeme si spolu na oběd) zcela zmate Evropana. Tento výraz by se dal přeložit takto: "Jste příjemná osoba, přeji Vám hezký život." Trvalo mi více než rok než jsem si uvědomila, že se s tím člověkem již nikdy nesetkám. Takže nyní už to vím a pokud mi opravdu záleží se s tím človíčkem opět setkat, tak se hned domluvíme na schůzce. Jinak to zde prostě nejde. Americký výraz "How are you?" neznamená nic jiného než Ahoj. Skutečná odpověď není na místě.
Pokud se Vás Američanka zeptá, jak se Vám líbí její nový šeredný účes, upřímná odpověď se neočekává mnohdy ani od přátel. Věta jako: "vypadá to moc dobře, i když ten předchozí se mi asi líbil více" je asi to nejdrsnější, co si můžete dovolit, pakliže jí nejprve nevysvětlíte podstatu české upřímnosti. Jednou jsme to na party vysvětlovaly jedné Američance, že od pravých přátel očekáváme upřímnost, ať nám to raději řekne kamarád, že vypadám v tom účesu či úboru strašně, než abych celý den chodila po městě jako debil, že? Američanka nevěřila svým uším.
Takže, když se učíte anglicky, pracujte spíše na dobré výslovnosti než na perfektní gramatice. V USA se hodně usmívejte, konstruktivní kritika není na místě a co kdybychom si brzy zašli na kafčo?
Žádné komentáře:
Okomentovat